Historie táborů

33. tábor – Nebeská Rybná 2014
Táborová hra: Starověké říše

Puťák: Jeseníky

30 dětí, 2 instruktoři a 12 vedoucích (I tentokrát některé děti odjížděly, nebylo jich však zásadně moc).

Dětských účastníků nebylo nijak závratně hodně, ale přes pětadvacet dětí už je slušná účast, aby program dával smysl a mohl dostatečně nastartovat konkurenci mezi družinkami. Počasí nebylo nijak zlé, jen některé dny se musel program přesouvat nebo rušit. Velkým příslibem do budoucna je generace starších dětí, které mají dobrou partu a o dění v oddíle se zajímají. Naopak trápil nás nedostatek instruktorů, který se bude lámat až přespříští rok. V oddíle totiž chybí takřka celá jedna generace, která nepřišla v letech 2006-2008. U dvou družinek tak statečně fungovali dospělí. Táborem se nesla povětšinou dobrá nálada, i když program nebyl nijak nápaditý ani nabitý. Přesto spousta zážitků přetrvá.

Herní příběh se točil kolem tažení Alexandra Makedonského. Po dobytí Babylónu jsme se jako zástupci různých národů z jeho velké říše starali o správu hlavního mesta, bránili hranice před nájezdníky a snažili se včas vystihnout a překazit intriky těch, kteří toužili po moci nebo dokonoce po Alexandrově smrti. Když přesto nastala, museli jsme řešit budoucnost říše, aby se nepropadla do krvavých sousedských válek. Nakonec se území poklidně rozdělilo mezi nástupnické dynastie, tj. naše družiny.

32. tábor – Nebeská Rybná 2013
Táborová hra: Amerika 30. léta - MAFIE

Puťák: Jestřebí hory - Babiččino údolí
 
28 dětí, 5 instruktorů a 9 vedoucích (Bohužel cca1/3 dětí nebyla na celou dobu, vedoucích byl větší počet až na poslední týden, kam se přijeli podívat i bývalí členové se svými dětmi, které třeba jednou přivítáme mezi táborníky).

Účastníků byl podobný počet jako předchozí roky, akorát velký úbytek byl v posledním týdnu, kdy plánovaně odjelo mnoho účastníků. Naším povzbuzením je to, že odjíždějícím dětem se líbilo a do jisté míry by zůstaly a slíbily, že příště jedou na celý tábor. Důkazem toho by mohl být i fakt, že žádné dítě nebrečelo do telefonu o předčasný odjezd, ale naopak se některé děti dožadovaly zůstat oproti plánu na celý tábor. Nálada a atmosféra byla tedy opravdu perfektní. Mohlo tomu pomoci i počasí, které v prvních dvou týdnech bylo prakticky tropické a proto jsme byli hned první celý den tábora na plavání v Pekle, což si za dvaadvacet let nepamatuji. Za celý tábor pršelo jen párkrát a to již tradičně v době kdy byl v plánu táborák.

Náš příběh se odehrával ve druhé polovině třicátých let v Americe konkrétně v NY. Již ze zimního tábora jsme byli v rámci rodiny Alessandra Abruzziho "pány" na Staten Islandu a s ostatními rodinami, které ovládaly ostatní části NY, jsme drželi mír. Ten však narušila japonská Jakuza a komiksový padouch, který, jak se nakonec ukázalo, byl domluven s jedním z donů na převzetí moci nad celým městem. Nám se tento plán podařilo přerušit i díky praktikám, které do třicátých let v NY patřily. Shodou okolností se nám podařilo získat moc nad celým NY, když za nevyjasněných okolností zemřeli všichni ostatní donové. Jak to ale nakonec v těchto dobách bývalo, ani don Abruzzi se neradoval z moci dlouho a na závěr byl po sicilském způsobu zvražděn před zraky svých členů rodiny. V NY tak nezůstala jediná mafiánská rodina.

Fotky zde


31. tábor – Nebeská Rybná 2012
Táborová hra: Svět Pána Prstenů

Puťák: Jeseníky
- děkujeme za nocleh horské chatě Kamzík
29 dětí, 6 instruktorů a 6 vedoucích (I tentokrát bohužel mnoho dětí nebylo na celou dobu a vedoucích byl větší počet až na poslední týden).

Přestože dětí opět nebyl kdejaký počet a zmíněné odjezdy nás oslabily ještě více, byla atmosféra mezi dětmi po celou dobu tábora úžasná. Poprvé od doby mobilních telefonů jsme zažili, že ani jedno dítě nepřišlo první sobotu (první sobota s možností volání) s tím, že chce domu telefonovat. V kategorii nestarších by bez posunutí hranic příliš dětí nebylo, ale věříme že časem se to přirozeně změní. Marodka zela prázdnotou téměř celý tábor. Počasí už k ideálu chybělo asi opravdu jen malilinký krůček. Na koupališti jsme byli hned 3x a na hřebeny jsme také dostali hned několikrát. Přes menší počet vedoucích bylo příjemné, že se můžeme obrátit a spolehnouot na již zkušené instruktory, kteří plnohodnotně nahradili nedostatek vedoucích. Počet 6ti insrtuktorů dovolil zas po mnoha letech použít osvědčený model šesti družinek, které po dvou tvořili celkem tři oddíly.

Dle knižní a filmové předlohy a pozvání pana Bilba Pytlíka na posledním výletě, jsme se ocitli na oslavě 111 narozenin Bilba. Odtud jsme se vydali vlastní cestou na pomoc Středozemi a pomoci Frodovi zničit Sauronův prsten moci. Naše oddíly vedli Eomér, Faramir a Aragorn. Oproti předlohám jsem pod jejich vedením zažívali známá i neznámá dobrodružství, která vedla přes putování s Gandalfem zapálit majáky až k velké bitvě před Minas Tirith a vylákání Sauronových vojsk před Černou bránu. V samém závěru se nám podařilo zneškodnit i Sarumana a vyčistit Kraj.

Fotky zde

 

30. tábor – Nebeská Rybná 2011
Táborová hra: Indiana Jones - lovci pokladů

Puťák: Adršpach

30 dětí, 5 instruktorů a 10 vedoucích (Ani tentokráte nebyli všechny děti, vedoucí ani instruktoři na táboře po celou dobu. Čtyři přihlášené děti ani nedorazily).

Co do počtu účastníků se jednalo o podobný tábor jako dva předchozí. Mnoho z nich bylo na táboře již po několikáté a nejpočetnejší věková kategorie se z nejmenších přelila do středních. Zárověň byl tento tábor vinou různých příčin téměř bez kategorie nejstarších dětí, kterých bylo po málu. Proto se ani nekonaly nějaké větší akčnější noční akce. Snad se to do příště změní. Již přes klasický nářek v prvním týdnu kdy se mnoha dětem zejména dívkám stýskalo, bylo na dětech vidět, že se jim tábor líbil a sami řikali, že rádi pojedou znovu. Zároveň se jednalo o tábor kdy počasí bylo na tábor téměř ideální (v Pekle na plavání jsme byli 2x) do okamžiku, kdy jsme prohlásili, že bude táborák - v tu ránu pršelo. Na táboře se dalo po několika letech opět spolehnout na začínající Instruktory, kteří věříme půjdou v našich stopách.

Na táboře pátrali čtyři světové university pod vedení Dr. Jonese po Světlu života. Cestou narazili na japonské samuraje, Yetyho v Himalájích, v Indii na uctívače Khálí či na jihoamerické krvelačné indiány. Největším nepřítelem byl ovšem nakonec Stuard Rawenwood (vnuk Abnera) který se pod přezdívkou Djed snažil získat Světlo pro sebe. Obě putování vedli po Indii v Adršpašsko teplických skálách (starší i v Broumovských).

Fotky zde

 

29. tábor – Nebeská Rybná 2010
Táborová hra: Rytíři

Puťák:
Český Ráj
29 dětí, 4 instruktoři a 11 vedoucích (Bohužel ne všechny děti, vedoucí ani instruktoři byli na táboře po celou dobu). 

Počet dětí nebyl příliš vysoký, oproti loňskému roku ale ubylo dětí, které by přijížděly a odjížděly. Pár se jich přeci jen objevilo, ale tentokrát to nemělo naštěstí takový vliv na celkovou motivaci a atmosféru tábora. Mnozí táborníci i z řad mladších členů byli na táboře již po několikáté a to s sebou neslo snadnější chod tábora a větší vážnost tradic. Zdravotní problémy se nám tentokrát téměř úplně vyhnuly, naopak počasí nebylo úplně nejlepší. Nedá se mluvit o špatném počasí, ale na koupališti jsme s dětmi byli pouze jednou. Příslibem do budoucna by mohla být nálada všech dětí od sedmiletých po čtrnáctileté při odjezdu z tábora. Na všech dětech bylo vidět nadšení a věříme, že se generační obměna přeci jen vydaří.

Arklešovo sídlo sloužilo jako útočiště pro všechny panoše kteří se chtěli stát rytíři a pomoci světu od zlého Badguye. Velké putování vedlo do Českého Ráje, kam se vydali ti nejstarší hledat Avalón. Mladší vyrazili na hřebeny Orlických hor hledat pomoc před zlým Badguyem, který v té době věznil nejmladší v táboře.

Fotky zde


28. tábor – Nebeská Rybná 2009
Táborová hra: Piráti

Puťák:
České Švýcarsko
33 dětí, 5 instruktorů a 11 vedoucích (Bohužel mnoho dětí a vedoucích se na táboře střídalo).
Po několika letech se podařilo na tábor přilákat více členů, avšak mnoho z nich bylo na táboře pouze na dva týdny, což celkové motivaci spíše škodí. Věkový průměr byl velice nízký a to zejména kvůli novým členům. Povedla se tedy generační obměna, což je pro další vývoj oddílu příznivé. Naopak nováčci s sebou nesli neznalost některých táborových zvyků a tradic, což se jistě do dalších let zlepší. Zdravotních problémů naštěstí moc nebylo. Jediným větším problémem se ukázal návštěvní den a mobilní telefony dětí. Do dalších let se proto musí vymyslet zlepšení.

Velké putování směřovalo snad poprvé v historii do Českého Švýcarska, kde se pirátská skupinka pokusila najít Bludného Holanďana. Celý tábor se tedy nesl v pirátském duchu s pěknými kostými a rekvizitami.

Věříme, že se tábor dětem líbil a že nastartuje početnější časy oddílu.

Fotky zde


27. tábor – Nebeská Rybná 2008
Táborová hra: Stroj času III

Puťák: Pastviny
Doplní se

26. tábor – Nebeská Rybná 2007
Táborová hra: Starověké Řecko

Puťák: Malá Haná - Bouzov
Doplní se

25. tábor – Nebeská Rybná 2006
Táborová hra: Indiáni

Puťák: Beskydy
Doplní se

24. tábor – Nebeská Rybná 2005
Táborová hra: Husité

Puťák: Český ráj
Doplní se

23. tábor – Nebeská Rybná 2004
Táborová hra: Narnie

Puťák: Jeseníky
Doplní se

22. tábor – Nebeská Rybná 2003
Táborová hra:
Boj s pašeráky drog II - jednotka OSN
Puťák: Broumovské stěny a Adršpašsko-teplické skály
Doplní se

21. tábor – Nebeská Rybná 2002
Táborová hra: Pohádkový Les

Puťák: Moravský kras
Doplní se

20. tábor – Nebeská Rybná 2001
Táborová hra: Cesta kolem světa s prázdnou kapsou
37 dětí, 11 kvalifikovaných instruktorů a 8 dospělých vedoucích, z toho však jen čtyři na celém.
Čtrnáctidenní tábor. Vztaženo k počtu členů, byla účast vysoká, a bylo tam i dost nováčků (bylo mi jich pak strašně líto, neboť někteří můj odchod oplakali – ale po dvaceti letech a v předvečer 40. narozenin už byl opravdu nejvyšší čas předat veslo, navíc jsem se musel starat o těžce nemocné rodiče). Nedošlo k nejmenšímu úrazu, nebylo třeba řešit žádné závažnější výchovné problémy, hospodaření skončilo vysokým, cca 20tisícovým přebytkem. Poprvé v historii však byl po prvním dnu zrušen puťák, protože přišla obrovská bouře. Tábor snad byl dobrým východiskem pro další činnost oddílu.

19. tábor - Nebeská Rybná 2000
Táborová fantasijní hra: „Tajemství tří mečů“
Puťák do Babiččina údolí
32 dětí, 16 instruktorů a 11 vedoucích
Vzhledem k osobním problémům hlavního vedoucího jen 14 dnů, které do značné míry propršely. První tábor, kde jsme nebyli na koupališti - prostě pořád lilo. Ale děti byly zdravé. Poprvé chyběl starý dobrý UAZ. Velmi pěkné, romantické atributy k táborové hře, kterou vymyslel a vedl Tomáš Jindřich.

18. tábor - Nebeská Rybná 1999
Táborová hra: Boj království o území II
Puťák do Krkonoš
37 dětí, 9 instruktorů a 11 vedoucích
Činnost silně ovlivněna vysokým podílem čtrnácti- a patnáctiletých. Většina „dětských“ účastníků byla se Září na táboře již poněkolikáté, často posedmé. Pozitivem této situace je, že není třeba přílišného vysvětlování a poučování, nikdo nebrečí, hlídky hlídají, služby fungují, nikdo se neštípne sekerkou, neřízne nožem apod. Jenže oddíl tak po letech opět dospěl k mezní situaci, kdy členská základna potřebovala zásadní generační obměnu.
Táborová hra představovala soupeření tří států o životní úroveň a území, byla velmi dobře přijatá a skončila vzájemnou spoluprací všech zúčastněných. Vydařený puťák do Krkonoš s noclehy ve Vrchlabí a ve Špindlerově Mlýně. Příjemným zpestřením činnosti byl například výlet do Polska přes místní hraniční přechod na Šerlichu. Poprvé ve svých dějinách stanula Záře na vrcholku nejvyšší hory Česka.

17. tábor – Nebeská Rybná 1998
Táborová hra: Pravěk
Puťák do Žďárských vrchů
49 dětí, 2 instruktoři a 13 vedoucích (z toho 5 jen části)
Táborová hra byl pravěk, oddíl se dělil na tři kmeny a každý kmen na dvě tlupy. Velice dobrý tábor, jemuž však předcházely katastrofální záplavy v nedalekém okolí. Puťák do Žďárských vrchů. Zdalipak víte, co je to mamutobus? Pak jste asi na tom táboře byli. Jinak to byl zřejmě rok, kdy byla Záře, pokud jde o počet dětských členů, největší.

16. tábor – Nebeská Rybná 1997
Táborová hra: Stroj času II
Puťák do Teplických a Adršpašských skal
43 dětí, 5 instruktorů ve věku do 18 let a 9 plnoletých vedoucích (někteří však jen části).
Tentokrát jsme měli ideální počasí – hezky, a přitom dost vody ve studni. Během tábora se nevyskytly žádné potíže s kázní dětí. Táborová hra „stroj času“ byla částečně reprízou obdobné hry z roku 1989. Oba tyto tábory mi posloužily jako motiv ke knize „Zítra bude včera“. Samotný „stroj“ zkonstruovaný tentokrát Davidem Hertlem byl po technické stránce ještě zajímavější než předchozí, ale zaujetí dnešních dětí, které jsou z videa apod. zvyklé na nejrůznější technická kouzla, bylo menší. Přesto je tato motivace nesmírně vděčná: Je-li zapotřebí někam jet vlakem, můžeme se přesunout do dob, kdy už znali železnici, a není tedy třeba volit nějaké krkolomné konstrukce, že auto je kůň a vlak volský povoz. Vynikající byl puťák do Teplických a Adršpašských skal vedený Honzou Bartákem. Soudě podle účasti na schůzkách, tábor byl velmi úspěšný. Obtěžovali nás ale místňáci.

15. tábor - Nebeská Rybná 1996
Táborová hra: Pohádky II
Velký puťák do Jeseníků
33 dětí, 10 instruktorů, 9 vedoucích
Podobný tábor jako předchozí, ale instruktoři a vedoucí se už naučili lépe vařit. Výborně je hodnocen puťák. Opět naprosto skvělá závěrečná hra. Poprvé v dějinách pečeme na konci tábora sele – je to lepší i než kuřata, i než jehně.

14. tábor - Nebeská Rybná 1995
Táborová hra: Cesta kolem světa za dinosaury
Hvězdicový puťák z Pastvin
28 dětí, 8 instruktorů, 7 vedoucích
Jako instruktoři začínají Tomáš, Kristýna, Katka, Soňa, Eva... Do kategorie dospělých přecházejí Pavel, Žabák, David... Na konci tábora proběhla naprosto skvělá velkolepá závěrečná hra, pečlivě připravená Petrem R. a Žabákem. O ničem jiném pak táborníci doma nemluvili a dokonce i někteří rodiče vyslovili uznání. Což se stává vzácností.

13. tábor – Nebeská Rybná 1994
Táborová hra: Námořníci, objevování ostrova
34 dětí, 12 instruktorů, ale na celý tábor jen tři dospělí, z toho zdravotnice Věrka vlastně cizí!
Po posledním náboru přišly do oddílu nové, nezkažené děti. Tábor trochu trpěl nekázní žáků končících 8. třídy, ale vše jsme nakonec zvládli. Byl to první tábor například pro Katku Hájkovou.

12. tábor - Nebeská Rybná 1993
Táborová hra: Boj tří království o území
35 dětí, 7 instruktorů, 6 vedoucích
Puťáček: Západní část Orl. hor, Deštná
Před táborem nás postihlo několik nepříjemností. Napřed jsme přišli o poslední klubovnu. Bob s Hankou oznámili, že kupují hospodu, a že s námi tedy nejedou. Tábor byl kvůli tomu poznamenán nedostatkem dospělých. Trval jen 14 dnů, což byla v dosavadní praxi výjimka. Táborová hra byla skvělá, asi nejlepší a nejpřitažlivější v dějinách oddílu vůbec. Státy si předem chystaly národní kroje, vlajky a další atributy. Konaly se slavné korunovace, majestátní průvody, sportovní slavnosti, vojenské přehlídky. Vydělávaly se peníze, kupovaly se zbraně i území, vedla se diplomatická jednání, uzavírala a porušovala se spojenectví. Každý stát měl svého panovníka, ministry, folklór, hymnu... Do konce tábora se osud všech sporných území rozhodl a byla velká mírová konference.

11. tábor - Nebeská Rybná 1992
Táborová hra: Inkové
38 dětí, 6 instruktorů, 7 vedoucích
Puťák směr Žamberk
Na počátku roku 1992 jsem změnil profesi - z vedoucího zásobování Tesly VÚST jsem se stal novinářem. Zkraje jsem vůbec neměl možnost chodit na schůzky, ale chtěl jsem to oddílu vynahradit táborem. To se povedlo. Táborová hra včetně nočních akcí byla skvělá, také díky Bobovi a Hance. V dějinách oddílu patří tento tábor mezi nejzdařilejší, až na několik případů infekční angíny. Pro drtivou většinu účastníků to však byl klidný, pohodový, a přitom zábavný tábor.
V roce 1992 skončilo období spojené s Bobem. Ten byl velkou oporou. Byl to všeumělec. Velmi přispíval klidu a pohodě. Chápal přesně co chci. Měli jsme společné zážitky z mládí, takže také přesně věděl, co nechci. Navíc se odvážil vést zimní tábory. Tak sám poznal, co funkce hlavního vedoucího obnáší.

10. tábor - Nebeská Rybná 1991
Táborová hra: Roboti
30 dětí, 8 instruktorů, 6 vedoucích
Původně plánovaný velký puťák zrušen kvůli zdravotním potížím, malý na Pastviny.
Přichází střídání generací. Katka Dohnalová se v posledním ročníku základní školy stává instruktorkou pod podmínkou, že si sežene děti. To skutečně dokázala. Počet dospělých vedoucích na táboře se prudce snížil. Zrušili jsme proto oddíly a komunikovali přímo s šesti vedoucími družin. Šlo to taky, a mnohdy lépe. Motivace táborové hry nejspíš nebyla nejšťastnější, RUR skoro nikdo neznal, takže jsme dost improvizovali. Zato jsem na táboře napsal spoustu povídek o robotech, které pak přetiskly různé časopisy.

9. tábor - Nebeská Rybná 1990
Táborová hra: Boj s pašeráky drog
35 dětí, 7 instruktorů, 6 vedoucích
Velký puťák do Jeseníků na pět dnů, malý na Pastviny
Celkem slušný tábor s ucházející táborovou hrou, ale ne tak klidný jak předchozí. Nejsilnější zastoupení měli sedmáci a na táboře bylo i několik čtrnáctiletých dívek, kvůli kterým jsme si s Bobem občas připadali spíš jak hlídací psi. Po každé revoluci navíc dochází k uvolnění kázně, takže někteří vedoucí se z poněkud rozjívených dětí chytali za hlavu. Z hlediska dětí ale tábor nebyl vůbec špatný. Nesplnily se obavy, že po znovuzaložení Junáka nebudeme dost přitažliví.

8. tábor - Nebeská Rybná 1989
Táborová hra: Stroj času
31 dětí, 6 instruktorů, 7 vedoucích
Tři menší puťáky (Pastviny, Kamenec a Červenohorské sedlo)
Po programové stránce byl tábor snad ještě lepší než minulý. Bob s Honzou sestrojili nádherný stroj času a námět táborové hry se ukázal jako nesmírně nosný. Překvapilo nás, co všechno členové o dějinách vědí, ale stejně se ještě mnoho dozvěděli. Jako na předchozím táboře jsme žasli, jaké máme chytré a milé děti. Když jsme někam jeli autobusem, řidiči nám chodili říkat, jak jsou slušně vychované, že to se nevidí. Pohodový tábor, na kterém si lidé odpočinuli. Cizí turisté si oddíl nadšeně natáčeli na video. Děti byly celkem zdravé a pokud se i nějaká bolístka objevila, zdravotnice Jana si s ní věděla rady a nemyslela si, že jí to dělají schválně. Snad jediným nedostatkem byly přemnožené vosy. Mnozí táborníci léta vzpomínali, jak byli v pravěku, za dinosaury, v budoucnosti, ve starém Řecku, v době objevitelských cest, ve válce Severu proti Jihu či v Severní Koreji velkého vůdce soudruha prezidenta Kim-Ir Sena.

7. tábor - Nebeská Rybná 1988
Táborová hra: Pohádky

28 dětí, 6 instruktorů, 7 vedoucích
Dva puťáky pro všechny (malý na Pastviny a velký na Náchodsko)
Stal se zázrak, ve který jsme už pomalu ani nedoufali. Po pěti letech máme konečně zase krásný tábor, na který od prvního dne svítí sluníčko. Parta vedoucích už něco zažila a v ideálních podmínkách podává fantastické výkony. Perfektně a bez velkého domlouvání funguje dělba práce mezi vedoucími. Tábor jede od prvního dne do posledního, program je nabitý. Pohádky fantasticky chytly všechny děti, i ty starší (věkový průměr byl 11 let). Každý večer si na poradě nemůžeme vynachválit, jaké jsou ty naše děti skvělé. Dobrá nálada se vrátila, v táboře je klid a pohoda. Téměř v každém rozkaze vychází nějaká pochvala. Tábor jsem částečně popsal v knížce „Nejsi ty trdlo?“. Nezapomenutelné byly například pohádkové scénky (Jeníček a Mařenka, Smolíček Pacholíček, Mám tě ráda jako...). Báječné byly oba puťáky, zvláště ten na Náchodsko. Mladší táborníci si sami dokázali vymýšlet soutěže, scénky, hry. Postavili jsme dřevník a palandy v budově.

6. tábor - Nebeská Rybná 1987
Táborová hra: Osídlování divočiny

37 dětí, 7 instruktorů, 5 vedoucích
Putování na tři dny, Pastviny, Čermná
Poprvé byl s námi i Bob Huml, z něhož se stal nejzdatnější pracovník. Poprvé jsme měli na táboře automobil UAZ. Velice se hodil, když nás na puťáku vyplavila průtrž mračen. Byl to poslední tábor, kterého se kromě členů oddílu účastnilo i asi deset dětí z patronátního podniku.

5. tábor - Nebeská Rybná 1986
Táborová hra: Pátrání po mimozemšťanech

Z oddílu jeli téměř samí nováčci. Vedoucí družin většinou osmáci a zcela bez zkušeností. Hlavně však lilo. Pršelo každý den. Potok zaplavoval cestu. Bahno se valilo. V Praze přitom bylo normálně, tak nám to nikdo nevěřil. Poprvé jsme měli na táboře auto, Arnoušova moskviče, takže na nákupy se už nemuselo chodit pěšky s krosnou. Ale byl to tábor, kdy si všichni vedoucí oddechli, že už je po něm. Děti to zřejmě tolik nevnímaly. Všechny pokračovaly v činnosti. Ocenili jsme například statečnost čtrnáctiletého Martina – když nás po cestě napadly rozdrážděné vosy a malý kamarád tam nechal chlebník, nedbal na žihadla a vrátil se mu pro něj.

4. tábor - Puťák z Prahy na Panské pole (Orl. hory) 1984
Táborová hra: Po stopách alchymisty

Tábor byl pečlivě připravený. I tentokrát mě však pronásledovala smůla. Před odjezdem jsem se v Praze staral o děti ze Spišské Teplice, kam jsme výměnou jezdívali na lyžovat. Na Slovensku byl jiný systém očkování. U Slováků se vyskytovaly choroby, které již byly v české populaci potlačeny. Chytil jsem spalničky. První tři dny mi nic nebylo, ale pak vyskočily horečky. Neměli jsme auto. Jít puťák v horečce, to byl zážitek! Koncem prvního týdne se objevila vyrážka. Zdravotnice zavolala sanitku. Zatímco já se trápil v nemocnici, zástupce Honza dovedl zbytek puťáku. Pak přijeli lékaři. Všechny děti dostaly injekci. Když jsem se po týdnu vrátil, musel jsem spát v budově a neměl jsem moc sil. Ale účastníkům se tábor většinou líbil.
Třetí a čtvrtý tábor tvoří druhou etapu vývoje oddílu. Na obou jsme měli pech. Oddíl tyto katastrofy ale přežil celkem ve zdraví, protože přes rok fungoval skvěle. Jako student vyšších ročníků jsem na něj měl čas, už jsem schůzky i výlety uměl vést, a ještě jsem na to měl sílu a elán. Například jsme v té době měli dva zimní tábory, jeden o prázdninách a druhý mimo.
Počínaje rokem 1983 s námi začaly jezdit děti z patronátního podniku, z OPBH. Některé děti z OPBH k nám pak dokonce začaly chodit. Rok 1984/85 jsem strávil na vojně. Oddíl vedl Honza. Hlavním vedoucím tábora na Panském Poli v roce 1985 byl Arnouš Kodíček, ale členů Záře na něm bylo jen pár. V říjnu roku 1985 začínám ne od nuly, ale v mnohém znovu. Po náboru přicházejí nové děti. Tehdy se tu objevují nováčci, kteří v STTO působili dlouhá léta- třeba David Hertl, Katka Dohnalová, Petr Ritschel, Jana Fajtová a Markéta Veselá, na tábor s námi jel i Jan Barták (Žabák, tehdy ještě člen Satelitu).

3. tábor - Ostrov (Orlické hory) 1983
Táborová hra: Na cizí planetě

Zatímco předchozí tábory byly uprostřed prázdnin, tento poprvé až na konci srpna. V červenci jsem totiž byl na vysokoškolském vojenském soustředění. Měl jsem tam čas si tábor připravovat. Táborová hra byla zdařilá, začátek nádherný. Jenže na té vojně řádila žloutenka. Přišel mi rozkaz, že musím do Prahy na odběry krve. U lékaře jsem však zjistil, že to byla žloutenka, která se přenáší jen injekční stříkačkou či tělesným kontaktem. To mě uklidnilo. Tak jsem se za čtyři dny vrátil. Tím jsem zachránil tábor. Tam se totiž mezitím děly věci: Nezkušení mladí vedoucí začali být po mém odjezdu velice nároční, ale jen na děti, ne na sebe. Na druhou stranu děti, které povětšinou chodily do páté třídy, dospěly k názoru, že si mohou dělat co chtějí. Došlo i k jakési vzpouře. Po mém návratu se situace zklidnila a tábor dopadl dobře. Byl už v mnohém takový, jako dnes. Kvůli té komplikaci sice odpadl puťák, ale na konci se peklo jehně. Poprvé jsme také měli zdravotnici, Helenku. Jako zdravotnice byla výborná a měla ráda děti.

2. tábor - Horní Stropnice 1982
Táborová hra: Pátrání po indiánech zavlečených do Čech

22 dětí rozdělených do čtyř družin. Puťák údolím Lužnice (spalo se v Příběnicích a v Bechyni). Opět velice pěkný tábor, ale v podstatě pokračování předešlého. Při puťáku přišla průtrž mračen. Děti seděly úplně promáčené v restauraci. Instruktoři běhali po Bechyni, ale nic nesehnali. Naštěstí se nad námi přímo v té hospodě slitovali hasiči a půjčili nám klubovnu. Tři z dětí se také naučily plavat, takže nakonec nikdo neodjížděl jako neplavec. Nikomu se nestýskalo. Když se poslední den pekla kuřata, všichni byli smutní, že tábor končí.
Táboření v Horní Stropnici skončilo kvůli nařízení, které stanovilo, že stany by měly mít podsadu. Ve srovnání se pozdějšími tábory jsme měli jednodušší život: jedno jídlo denně jsme odebírali z restaurace. Panovala dost přísná kázeň i mezi dospělými, natož instruktory. Každý večer jsme se v klubovně společně bavili, zpívalo se, hrály se psychologické hry apod.

1. tábor - Horní Stropnice 1981
Táborová hra: Hledání husitského pokladu

Zúčastnili se 3 vedoucí, 2 instruktoři a 16 dětí rozdělených do tří družin. Byly to nádherné tři týdny. Měli jsme obrovskou radost, že se nám hned první tábor tak vydařil. Tři nejstarší chlapci se fantasticky starali o mladší děti, kterým většinou bylo devět let. Navíc jsme měli neuvěřitelné štěstí na vedoucí. Karel a Jiřina byli vzácní lidé: velkorysí, pracovití, stále usměvaví, vzdělaní a ochotní. Skvěle hráli na kytaru. Od nich se to učili tehdejší instruktoři a od nich další a další... Měli jsme i obrovské štěstí: Byl jsem zároveň zdravotník, ale úplný amatér. Nevím, co bych si počal, kdyby se někomu něco stalo. Naštěstí byli všichni celý tábor zdraví. Každý večer jsme si četli knížku pana Wericha. Tábořili jsme u koupaliště, jen do pořádného lesa bylo dost daleko. Táborníci byli nadšení. Jeden byl diabetik a museli jsme mu vařit zvlášť. Ještě po patnácti letech se některé z tehdejších dětí vypravovaly do Novohradských hor vzpomínat na dávno minulé hry.

E-mail: STTO E-mail: A. Rudlofová E-mail: L.Macek Zpět na domovskou stránku

Notice: Undefined index: errorLog in /disk_1/www/cz/stto/www/system/fce.utilsError.php on line 37